Navštívil nás cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura

Známý cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura navštívil naše lékaře a sestry na hematologicko-onkologickém oddělení ve Fakultní nemocnici Plzeň. O transplantaci kostní dřeně a vůbec činnosti registru si povídal s MUDr. Janou Navrátilovou, které pod rukama prošla většina z téměř tisícovky lidí, kteří u nás kostní dřeň darovali.

Plzeň, 3. února 2020

Reportáž Ladislava Zibury: https://www.facebook.com/zibiq/posts/10218433775069797?__tn__=K-R

Představte si, že někde ve světě onemocní člověk leukémií nebo další poruchou krvetvorby, a z miliard lidí po celém světě máte právě vy ve své krvi ten nejlepší lék, který ho může vyléčit.

Není to nadsázka. Přesně takhle funguje registr dárců kostní dřeně. Sám jsem v něm zapsaný od 18 let – a doufám, že mě jednou vyberou. A taky ho občas propaguji.

Odběrů se v Česku udělá méně než stovka ročně. Vždy je ale třeba najít ideální genetickou shodu dárce a příjemce – proto potřebujeme mít v registrech miliony lidí z celého světa.

Pokud je vám 18-35 let, do registru se můžete po bok 150 tisíc potenciálních dárců z Česka (a 36 milionů ze světa) nechat zapsat i vy.

Trvá to patnáct minut a stačí v některém z 45 náběrových center dát 2 ml krve, ze které pak v laboratoři udělají rozbor.

Za pár let nebo desetiletí se vám pak možná lékaři ozvou.

„Máme pacienta a ze všech registrů po celém světě jste vy tím nevhodnějším dárcem. Potřebovali bychom vaši kostní dřeň.“

Pak následuje odběr.

Sám jsem si dřív myslel, že darování kostní dřeně hodně bolí. Ono tomu tak ale není. Buď se filtruje z krve – je to podobný proces jako darovat plazmu. Nebo se odebírá z pánevní kosti v narkóze, což taky není tak dramatické. Druhý den dárce jede domů. S vědomím, že pomohl někomu zachránit život.

Více o tom, jak proces probíhá, a jak se zapsat, se můžete dozvědět na www.kostnidren.cz.

Pro reportáž z odběru čtěte dál…

——–

Protože nejhodnotnějí jsou štěpy od mladých lidí, registr je třeba neustále obnovovat. Minulý týden jsem se tak vydal do Plzeňské fakultní nemocnice, kde sídlí Český národní registr dárců dřeně. Měl jsem domluvenou schůzku s paní doktorkou Navrátilovou, která na plzeňské hematoonkologii pracuje už 35 let. Slíbil jsem jí, že o registru napíšu.

V osmém patře nemocnice mě přivítala usměvavá energická tmavovláska. Pod rukama jí prošla většina z téměř tisícovky lidí, kteří u nás za 25 let od vzniku registru kostní dřeň darovali.

——–

„Tak co, kdy už mě konečně vyberete?“ žertoval jsem u kávy.

„Možná zítra, možná nikdy. Je to jednoduché… U ideálního dárce se zkoumá míra shody zhruba dvanácti nejdůležitějších genetických znaků. Jejich kombinací je víc než lidí na světě. Naštěstí jsou některé znaky výrazně častější než jiné. Registr funguje celosvětově, vybírá se tedy ze 36 milionů potenciálních dárců,“ vysvětlovala mi paní doktorka.

„A má tedy smysl být dalším?“ ptal jsem se.

„No jasně! Nikdy totiž nevíte, zda pro někoho nejste jediným vhodným dárcem. Občas se někdo zapíše do registru a ozveme se mu okamžitě. Čím větší je registr, tím lépe celý systém funguje,“ ubezpečila mě paní doktorka.

Pak se rozpovídala…

„Když vidím ty dárce, víte, oni sem přirozeně přijíždí s obavami. Ale když je vidím odjíždět, bývá to velmi dojemné, sami nám za ten zážitek děkují. Darování je čistě anonymní – nevíte, komu darujete. Ovšem u nás na oddělení se potkají s onkologickými pacienty, pro které jsou dárci hrdinové. Možná to vyzní pateticky, ale u darování kostní dřeně je podle mě velmi příznivý poměr dobra, které uděláte, a toho, co pro něj musíte podstoupit. Trocha bolesti a nepohodlí – a přispějete záchraně něčího života.“

Jak mi říkala paní Navrátilová, stát se dárcem kostní dřeně bývá pro lidi zásadní životní zkušeností. I z laického hlediska je to fascinující. Vaše kostní dřeň postupně zcela nahradí nefunkční dřeň příjemce a začne pracovat místo ní. Pokud máte odlišné krevní skupiny (ty nejsou znakem rozhodujícím o vhodnosti dárce), tak se krevní skupina příjemce změní na tu vaši.

Paní doktorka mi také vyprávěla o jednotlivých dárcích a zodpovědnosti, se kterou se svého úkolu zhostili.

„Vzpomínám si třeba na rok 2002. V době povodní jsme potřebovali jako dárce jednoho pána z Ústí nad Labem. Zničehonic se nám v nemocnici objevil o půlnoci, dva dny před domluveným termínem odběru. ‚Vypadá to, že voda Ústí možná odřízne od světa. Tak jsem raději přijel dřív, než budou zaplavené silnice,‘ vysvětloval nám.“

——–

V době mé návštěvy náhodou zrovna na odběrovém lehátku jeden dárce ležel. A ještě větší náhodou jsme se znali z mých přednášek. Petr je totiž student medicíny, který s námi jezdí za organizaci Loono učit lidi samovyšetření prsou a varlat a další metody prevence.

„Petře, chci pomoct s propagací registru. Je moc blbý tě poprosit, jestli se tě můžu vyfotit na sítě?“

„Vůbec. Vyfoť si mě, rád s propagací registru pomůžu.“

„Jak dlouho jsi vůbec byl v registru než tě vybrali?“

„Pár let. To víš, já to jako student medicíny beru prakticky povinně, být v registru dárců kostní dřeně. Možná by to měla být i otázka u přijímaček, jestli jsme v registru.” (směje se)

„No, vypadáš docela spokojeně.“

“Tak, už mě po pár hodinách brní ruka, ale co ti budu povídat, je to dobrej pocit. A nebolí o nic víc než darovat krev.”

——–

Transplantace kostní dřeně pro pacienty představuje největší šanci jak leukémii a další nemoci krve zdolat.

“Když se u nás v devadesátých letech transplantace kostní dřeně začala používat, bylo to jako zjevení. A pacientům nová metoda dala ohromnou naději. Třeba u leukémie jsme do té doby mohli jen nasadit chemoterapii a doufat – často marně,” vysvětlovala mi paní Navrátilová.

Na seznam dobrovolníků, kteří jsou ochotni darovat v případě potřeby nepatrnou část svých krvetvorných buněk k záchranné transplantaci, se můžete zapsat i vy.

Pokud je vám tedy 18–35 let a jste ochotni pomoc poskytnout anonymně komukoliv, kdo by tuto pomoc potřeboval, bez ohledu na jeho věk, pohlaví, národnost anebo vyznání.

Kompletní informace a seznam 45 odběrných míst od Boskovic až po Znojmo můžete najít tady: http://www.kostnidren.cz/darci/vstup-do-registru

——–

Díky všem, kdo se do registru dárců kostní dřeně po zralé úvaze zapíší. Má to smysl!