Jak se dřeň daruje

K darování krvetvorných buněk dospěje jen méně než 1% dobrovolníků, registrovaných v databázi ČNRDD. Vlastnímu darování předchází řada důležitých kroků.

Darování dřeně klasickým odsátím z kosti

Postup při darování dřeně klasickým odsátím z kosti

1 Příprava ke klasickému darování dřeně začíná u dárce až několik týdnů před samotným odběrem tím, že si dárce nechá odebrat jednu "transfuzní jednotku" (konzervu) vlastní krve stejně, jako se běžně daruje krev. Odebraná krev se mu bezpečně uschová v krevní bance a vrátí se mu později ve formě tzv. autotransfúze v průběhu samotného odběru dřeně. Odběr autotransfúze se provádí dárci ambulantně, obvykle ve stejný den jako předodběrové interní vyšetření v plzeňském work-up centru a neznamená tak pro něj žádnou časovou ztrátu navíc.

2 Odběr dřeně klasickou metodou vyžaduje třídenní pobyt v nemocnici. U dárců ČNRDD se provádí zatím pouze v akreditovaném Odběrovém centru ČNRDD ve Fakultní nemocnici v Plzni, které ručí za dárcovu bezpečnost. Den před samotným odběrem absolvuje dárce v Odběrovém centru ještě poslední lékařské přešetření a pohovor s anesteziologem. Od půlnoci před odběrem dárce nejí, nepije a nekouří.

Samotný odběr dřeně se provádí na chirurgickém sále v celkové anestézii (narkóze) a proto sám o sobě nebolí. Trvá průměrně asi 45 minut. Dárce leží na břiše a v této poloze mu dva lékaři zavedou přes kůži tenké odběrové jehly do dutin v zadních hrbolech pánevních kostí. Stříkačkami odtud postupně odsávají potřebné množství dřeně spolu s krevní příměsí. Objem odebrané dřeně s krví záleží na váze příjemce a pohybuje se kolem jednoho litru (pro dětské příjemce méně, u dospělých nesmí přesáhnout 1500 ml). Krevní ztráta se dárci zčásti uhradí již během výkonu autotransfúzí - vlastní krví, kterou si nechal v předstihu odebrat a uschovat. Odebrané množství kmenových buněk nepřesáhne 5% dárcovy krvetvorné zásoby a zdravému člověku nechybí. Všechny ztráty způsobené odběrem si zdravý organismus v krátké době nahradí přirozenou regenerací.

3 Při standardním průběhu odběru dřeně je dárce odpoledne zotaven, může jíst, pít i chodit. Následující den po odběru odchází z nemocnice domů a kromě naprostých výjimek nepotřebuje ani žádnou pracovní neschopnost. Většina dárců hodnotí prodělané nepříjemnosti jako nevýznamné ve srovnání s vědomím, že mohli dát naději na záchranu lidského života.

Vedlejší účinky a komplikace klasického darování dřeně

1. související s podáním celkové anestézie
Rizika anestézie mohou vést velmi vzácně i k ohrožení života, podobně jako je tomu i při jakkoli malých chirurgických operacích (operace kýly, slepého střeva, kosmetická operace v narkóze apod.). Naprostá většina dárců má ale projevy po narkóze jen mírné. Někteří cítí přechodnou bolest v hrdle následkem zavedení rourky do dýchacích cest během operace. Citlivější lidé vnímají pár hodin po probuzení žaludeční nevolnost, vzácněji se může objevit i zvracení z doznívání účinku anestetik. Tyto příznaky ale odeznívají většinou už během několika hodin po odběru, nejdéle ale do 2-3 dní.

2. související se samotným odběrem
Většina dárců cítí několik dní po odběru neurčitou bolest v bederní krajině v místech vpichů jako následek proniknutí jehel přes okostici a malého krevního výronu uvnitř kosti. Podobá se bolesti zad po námaze nebo po pádu. Tato bolest může přetrvávat několik dní po odběru, postupně ale spontánně odezní a jen výjimečně si vyžádá další opatření (například užití běžných tablet proti bolesti).

Následkem ztráty krve při odběru může část dárců pozorovat mírnou únavu, ta ale s regenerací červených krvinek během několika týdnů rovněž postupně vymizí.